Eva Zdařilová
Dětská kniha Ivan & Dominik je příběhem dvou bratrů vyrůstajících ve východoslovenské romské osadě Habeš, který ve svých obrazech zachytil benediktinský řádový bratr Lukas Ruegenberg. Na motivy jeho ilustrací pak příběh obou chlapců ve dvaadvaceti krátkých prózách vykreslil romský spisovatel Emil Cina. Agentura z Kolína nad Rýnem, věnující se mezinárodní literatuře pro děti a mládež, však s jeho texty naložila poněkud nestandardním způsobem, díky čemuž je samotný vznik tohoto knižního titulu sám o sobě zaznamenáníhodným příběhem, jenž ilustruje, co všechno může potkat (nejen) romského autora, jenž není zběhlý v literární branži.
Na podzim roku 2008 se na tehdejšího ředitele občanského sdružení Romano džaniben Petra Wagnera obrátil Lukas Ruegenberg s prosbou, zda nezná romského spisovatele, který by byl schopný napsat k jeho ilustracím z prostředí romských osad krátké texty pro děti. Volba padla na Emila Cinu, protože se jako jeden z mála romských autorů v České republice vedle krátkých próz a poezie zaměřuje právě i na dětské čtenáře. Z akvarelů Lukase Ruegenberga, na nichž Ivan s Dominikem provádějí různé rošťárny a zažívají i těžké životní situace, byl Emil Cina nadšen. Slovo dalo slovo a do měsíce měl dvaadvacet povídek v romštině napsaných, s manželkou je přeložili do češtiny a Peter Wagner následně do němčiny. V lednu 2009 měla být kniha v dvojjazyčné verzi – romské a německé – vydána. Místo toho se Cinovi teprve tou dobou dočkali první zpětné vazby na zaslané texty – totiž že by je měli trochu rozšířit. S pocitem časové tísně pracoval Emil Cina na rozšíření i po nocích, o překlad do němčiny tentokrát požádal mě, protože jsem tehdy byla méně časově vytížená než kolega Wagner, a ani ne do měsíce dostal bratr Lukas přepracované texty. Zpětné vazby už jsme se nedočkali, jen po několika měsících obdržel Peter Wagner autorský honorář, aby jej s díky předal Emilu Cinovi. Z neočekávané finanční odměny měl autor samozřejmě radost, ale knihu jsme vyhlíželi marně. Veškeré pokusy o zjištění aktuálního stavu zůstaly neúspěšné. Možná i proto, že na bratra Lukase (ročník 1928) nebylo žádné přímé spojení, jen přes prostředníka.
K informaci o tom, že je kniha v Německu těsně před vydáním, jsem se dostala úplnou náhodou. Na podzim 2009 jsem se dozvěděla, že nakladatelství Albatros shání recenzenta rukopisu knihy pro děti, kterou jim k překladu do češtiny nabízí jedna agentura z Kolína nad Rýnem. Bylo pro mě překvapením, když jsem v textech částečně poznávala práci Emila Ciny a jako autor byl uváděn jistý Georg Wieghaus. Místo doporučení jsem do nakladatelství zaslala jen popis historie, jakou tyto texty mají, a vyžádala si kontakt na německou agenturu, která se snažila titul Albatrosu prodat.
Z následné mailové komunikace s redaktorkou Paulou Peretti z kolínské agentury se ukázalo, že se na knize v mezičase intenzivně pracovalo a že bratr Lukas už delší dobu není za přípravu zodpovědný. Jak mi dr. Peretti vysvětlila, texty nevyžadovaly jen redaktorské úpravy, ale zásadnější přepracování, aby byly pro děti dostatečně čtivé. Navíc pro celý projekt považovala za přínosnou spolupráci s někým zvučného jména, a tak zaangažovala Georga Wieghause, známého autora a lektora knih a rozhlasových her pro děti, aby texty převyprávěl. Těžko říct, proč už nikdo neměl potřebu úpravy s Emilem Cinou konzultovat. Možná informace o něm při předání manuskriptu mezi bratrem Lukasem a agenturou zapadla, nebo možná nebyl od počátku ani bratrem Lukasem považován za autora jako takového…
Při podrobnějším rozboru je přepracování textu v několika ohledech docela překvapivé. Vypadla romská verze, kniha byla připravena k vydání pouze v němčině. Zarazilo mě také, že přestože si původně Lukas Ruegenberg vyžádal rozšíření jednotlivých historek, ve výsledku je text v knize naopak krácen. Částečně se zestručnění dosáhlo nahrazením některých popisných pasáží přímou řečí, což činí text pro dětského čtenáře i čtivějším.
Zásadnějším zásahem však bylo vyřazení asi třetiny povídek. Vynechány byly v podstatě všechny zážitky Ivana a Dominika dokreslující jejich každodenní život a zasazující tak příběh obou bratrů do kontextu života ve východoslovenské romské osadě. Historky jako sběr větví na topení při údržbě městské zeleně nebo zastavování rodinných hudebních nástrojů v místní zastavárně v obdobích finanční tísně nenásilným způsobem dokreslovaly život romských dětí ve velkorodině, sociální situaci Romů žijících v osadě za městem nebo vztahy s místními Neromy. Naskýtá se tedy otázka, proč se Lukas Ruegenberg snažil, aby k ilustracím příběh napsal romský autor, který má osobní zkušenost s prostředím podobným tomu, v němž žijí hrdinové příběhu, když výsledná kniha byla právě o tento bonus okleštěna.
Zachovány zůstaly především základní děje, které si určil celkem čitelnými ilustracemi už sám Lukas Ruegenberg: Bratři na křtu sestřičky ukradnou v kostele hřeb, jímž má Ježíš přibity nohy ke kříži, farář je odhalí a poučí; pak pomohou bezdomovci; policie jim do vazby odveze otce podezřelého z krádeže; zemře jim matka; pro záškoláctví skončí Ivan v dětském domově a vše uzavírá propuštění otce z vězení a navrátivší se rodinná pohoda.
Zajímavé je porovnání obou verzí textu i u zachovaných povídek. Výsledná verze Georga Wieghause je na několika místech upravena nebo obohacena o nové motivy. Tak například hned na počátek knihy je přidán rozhovor Ivana a Dominika s dědečkem, který se rozhořčuje, že obyvatelé městečka nazývají Habeš cikánskou osadou a že oni nejsou přeci žádní Cikáni, ale Romové. Záměr vydavatelů zařadit takovéto poučení se dá vcelku pochopit.
Některé další úpravy už se tak srozumitelné nezdají, jako třeba v povídce o pomoci bezdomovci, kdy Emil Cina líčí, jak jej bratři pozvou domů na večeři, kde dostane jako všichni ostatní již uvařenou polévku, a aby nemoknul v noci venku, nabídnou mu nocleh v kůlně, kde stojí stará postel. Wieghausova verze jde mnohem dál: Když chlapci bezdomovce přivedou, jejich matka mu jde polévku uvařit, rozestele mu v kůlně postel a nakonec mu nabídne, aby u nich zůstal bydlet.
Dalším příkladem Wieghausova přikrášlení je situace kolem otce rodiny: Z původní verze Emila Ciny nepřímo vyplývá, že si otec trest za krádež ve vězení opravdu odsedí. Georg Wieghaus ale nechává otce, aby se po nějaké době vrátil domů s tím, že se potvrdila jeho nevina.
Jaký svět to tedy dětským čtenářům chtěli bratr Lukas, dr. Peretti, Georg Wieghaus nebo katolické nakladatelství Sankt Michaelsbund ukázat? V propagačních materiálech deklarují, že kniha ilustruje, jak je pro chlapce život v ghettu těžký a jak musí vzdorovat předsudkům společnosti. Zatímco původní verze Emila Ciny opravdu mnohé z reality života v takovém ghettu odkrývala, výsledná kniha je velice idealizující.
V následné mailové komunikaci se mnou Paula Peretti odmítla o textu diskutovat, zachovala se vstřícně jen s ohledem na popis vzniku titulu s tím, že jméno Emila Ciny coby autora původní verze bude všude uváděno, a nechala si pro propagační účely zaslat jeho životopis. Nakonec jsem schválila formulace na vnitřní titulní stranu ve znění: Převyprávěl Georg Wieghaus / podle původního znění Emila Ciny. To bylo v březnu 2010, kniha šla údajně právě do tisku a mělo být otázkou jen několika málo týdnů, než ji dostaneme do schránek. Knihu nám ovšem nikdo neposlal a v říjnu 2010 jsem na internetu zjistila, že už je nějakou dobu na světě a že Emil Cina je ve veškerých propagačních materiálech ignorován.
Posledním zklamáním pak už bylo jen listování v knize samotné, jejíž zaslání jsem si u dr. Peretti vymínila. Mnou schválené formulace na vnitřní titulní straně byly upraveny na text: Vyprávěl Georg Wieghaus / podle původního znění Emila Ciny a Evy Zdařilové. [1] Zatímco po celou dobu přípravy knihy německé straně informace spíše „vypadávaly“, najednou nakladatelství z nepochopitelných důvodů z vlastní iniciativy jednu přidalo. Se studem, že jsem najednou uvedena jako spoluautorka původní verze, jsem šla Emilovi předat dva výtisky jím tak dlouho vyhlížené knihy, o kterých jsem věděla, že pro něj budou nakonec zklamáním.
Paula Peretti mě na závěr naší korespondence ujistila, že autorská práva na knihu nabízí k odkoupení celé řadě zahraničních nakladatelství, aby kniha vyšla v co největším počtu jazykových verzí. V roce 2010 stihl titul vyjít v italštině. Prý by bylo skvělé, kdyby se podařilo sehnat i nakladatele v České nebo Slovenské republice, který by ji nechal přeložit do češtiny, slovenštiny, nebo možná i do romštiny…
Poznámky:
1. Ivan & Dominik. Gemalt von Lukas Ruegenberg / Erzählt von Georg Wieghaus / nach der Urfassung von Emil Cina und Eva Zdařilová (Namaloval Lukas Ruegenberg / Vyprávěl Georg Wieghaus / podle původního znění Emila Ciny a Evy Zdařilové). München: Verlag Sankt Michaelsband, 2010. [Zpět]