10/2010 – …a cestou piš

Úvodník

Milé čtenářky, milí čtenáři,

připravovat cestopisné číslo je radost. Člověk třeba nahlédne do zemí, do nichž ho ještě nikdy ani nenapadlo zavítat, a ty, nad kterými dosud ohrnoval nos, uvidí jinýma očima. Navíc ty kombinace: Nahlédneme například německýma očima do Andorry či finskýma do čínské opery.

Záznamy příběhů z cest mívají i jinou funkci než zachycování barev, zvuků a vůní, skrze něž se později můžeme ve vzpomínkách snáz vracet do oněch zamilovaných cizokrajných dálek. Geografická vzdálenost pisateli umožní nahlédnout vlastní všední život, uvězněný na jednom místě a v jedné společnosti, s mnohem větším nadhledem a z docela jiné perspektivy. Výslovně to v poznámkách o návratu z cest po střední Evropě zmiňuje Edwin Muir: „(…) předměty na mne čekaly trpělivě jako Griseldy, na místech, kde jsem je napoprvé ignoroval, a můj rozjasněný pohled je nacházel tam, kde je zamlžené zraky napoprvé minuly bez povšimnutí.“ Nemusíme kvůli tomu jezdit lán světa ani trávit dlouhé týdny v šatech poutníků (jež jsou pro něco podobného přímo určené) jako Mícheál de Barra, mnohdy stačí poodjet kousek, sotva za humna. I krátké opuštění obvyklých míst a společností, spatření nových krajů, seznámení s novými souputníky a nutnost řešit najednou docela nové a neobyčejné problémy setře mlhu z našich očí účinněji než setrvávání na jednom místě a komplikované úvahy o životních spletitostech. Jako by významné kroky v životě úzce souvisely s těmi, které reálně odšlapeme. Ostatně často nás k opuštění domova ponouká právě touha po rozpohybování mysli a duše; fyzické přesuny jsou jen pomocným a podpůrným prostředkem.

Ale dost mudrování, čtěte a bavte se. Příští číslo bude plné oceněných. Jako tradičně dáme prostor nejlepším pracím z překladatelské soutěže Jiřího Levého a těšit se můžete také na rozhovor s profesorem Oldřichem Králem, letošním laureátem Státní ceny za překladatelské dílo.

Šťastnou cestu číslem!

Silvie Mitlenerová