Kateřina Veselovská
Pětice mladých, nikoliv však začínajících básníků ve složení Jonáš Hájek, Eva Košinská, Ondřej Lipár, Olga Richterová a Jonáš Zbořil se původně setkávala na internetových fórech určených autorům nejrůznějšího stáří a poetiky, jakými jsou třeba stránky LiTerra či literární online almanach Wagon. Postupem času se ale všichni částečně vzdali svých virtuálních identit a začali vystupovat také veřejně. Jejich poslední autorské čtení se uskutečnilo třetího listopadu v kavárně Krásný ztráty za doprovodu indie-folkového dua Sundays on Clarendon Road Jonáše Zbořila a Jana Tůmy.
Většina zmíněných autorů má vlastní blog, na kterém pravidelně publikuje, a všem až na benjamínka skupiny Jonáše Zbořila (1988) vyšla sbírka poezie také knižně. I jeho texty se však už objevily v časopise Divoké víno a v prosinci budou publikovány v literárním čtvrtletníku Psí víno. Druhou nejmladší básnířkou uskupení je Olga Richterová (rozená Ferjenčíková, 1985), autorka sbírky Napříč kúrou (2008). Jen o rok starší Jonáš Hájek (1984) vydal v roce 2007 sbírku Suť, za kterou získal Cenu Jiřího Ortena. Eva Košinská (1983) publikovala své básně v časopisech Dobrá adresa a Totem, některé její texty byly zařazeny do Antologie české poezie II. 1986–2006 (2007) a sborníku z česko-francouzského festivalu poezie Poésies de Paris à Prague / Poezie mezi Prahou a Paříží (2007). Její samostatná debutová sbírka Solný sloup vyšla letos v září. Konečně hlavní organizátor akce a zároveň nejstarší člen skupiny, Ondřej Lipár (1981), je autorem sbírky Skořápky, která vyšla v roce 2004.
Přestože úroveň jednotlivých výstupů byla zejména po stránce přednesu vlastních textů poněkud nevyrovnaná (ale taková už je asi licence „autorského čtení“) a přestože výkon kapely Sundays on Clarendon Road byl trochu poznamenán trémou (šlo o její první veřejné vystoupení), lze venkoncem hovořit o příjemném večeru za souzvuku kávovaru, kapající vody a křehkého indie-folku. Pro lepší představu vám přinášíme několik ukázek.
Podzimní návraty
Eva Košinská
návrat z podzimních prázdnin
tvář vrůstá do sedačky kupé
naproti mně
otec a syn
vzájemně mluví o létě
o těžkých časech dospívání
na okno kreslím
vyzáblé kosti
na okno věštím budoucnost
Koš
Jonáš Zbořil
Domy se drží kolem ramen,
v jejich kruhu
popraviště dvorků.
Šramot prachu ve výtahových šachtách.
Že už jsi doma,
aby se vědělo,
pečlivě plníš koš.
O potopě
Olga Richterová
Nechutnosti činím
Však mě nevidí
Zkouším depilaci suchým z nosu
pojídám obočí (to vypadané)
a ze všeho nejraději spím
Jen občas s překvapením zjišťuji
že mluvím zájem a přitom si
na cizí chválu zuby brousím
slibuji i když nemám ani páru
jak ty lány slibů zkosím
a pak to vzdám a hodím flintu
ať si zreziví
Však se to tak moc neví
tak se z toho přeci nestřílí
Nechutnosti činím
Pak se rozprší
Stopa
Jonáš Hájek
Stále stejná mlha. Prášky do zásoby.
Někomu blahopřát. Vnímat vlastní dech.
Třas vlastní, cizí ruky. Zalévat svá hobby.
Trny se dát poznat konvi v záhonech.
Být času na stopě. Zadek někde svítí.
Když půjdu tudy, krásně naběhnu…
Jak se brodíš lesem, neviditelnou nití
kořist obšívá kořist, rozhled rozhlednu.
Poslouchat vyprávění. „Já úplně – ah!“
Šroubovat pár neurčitků. Až k určitosti.
Když důvtip skomírá jak přistižená něha,
narovnat se, vstát a ohřát vývar z kostí.
***
Ondřej Lipár
Máš v hlase šedivé prameny
a vlny ti bijí
o kotníky
když vypočítáváš úplňky
Zatmění jako alibi
V pokrčených ramenou
tyčí se obři