Marie Iljašenko
V prvních pěti červnových dnech se v Praze už po osmnácté uskuteční Festival spisovatelů, na nějž se každý rok sjedou autoři z celého světa. Letošní ročník je věnován dění roku 1968 a provázet ho bude kunderovské motto „smích a zapomnění“. Téma nebylo zvoleno jen z důvodu čtyřicetiletého výročí události, kterou zakladatel festivalu Michael March v článku s názvem Proč 1968?, vyvěšeném na webových stránkách festivalu, poněkud bizardně označil za „jedenácté září českého intelektuálního světa“. Přesto tento rok skutečně byl rokem společenských a politických změn: v USA probíhaly mohutné protesty proti válce ve Vietnamu, vrcholilo hnutí za lidská práva vedené Martinem Lutherem Kingem, ve Francii se stavěly barikády. Celý svět sledoval život v Československu: „Svět Pražské jaro vnímal jako počátek, i když ve skutečnosti šlo o konec – nebo přece jen počátek: špatných časů,“ říká Michael March. Letos proto festival navštíví mnoho autorů, kterým se tento rok výrazně zapsal do života a kteří ve svém díle reflektují zkušenosti s útlakem a totalitou.
Mezi ně patří například ruská básnířka žijící v Paříži Natalia Gorbaněvskaja. Zanedlouho poté, co se zúčastnila legendární demonstrace proti okupaci Československa na Rudém náměstí, kam přišlo celkem sedm lidí, byla umístěna do vězeňské psychiatrické léčebny. Jejímu okamžitému zatčení zabránil jen kočárek, s kterým na demonstraci přišla a ve kterém leželo její tříměsíční dítě. Básnířka vycházející z tradic ruské klasické lyriky nikdy nepsala politickou nebo angažovanou poezii. Přesto je v Rusku dodnes téměř neznámá. Čtou ji především ve Francii a USA. Posluchači Joan Baezové si možná vzpomenou na píseň „Natalia“ z alba From Every Stage – ta je věnována právě Gorbaněvské. Z rusky píšících autorů přijali pozvání na festival ještě petěrburská disidentská básnířka Jelena Švarc a Igor Pomerancev, spisovatel a publicista žijící v Praze. Středoevropskou zkušenost s totalitou přijede tlumočit chorvatská spisovatelka a publicistka Slavenka Drakulić, která je podle mnohých jednou z nejvýznamnějších osobností současné evropské literatury. Česky vyšla její kniha s příznačným názvem Jak jsme přežili komunismus (Lidové noviny 2006). Tím ale výčet hostů nekončí.
Domácí literární scénu budou letos zastupovat Jiří Gruša, Ludvík Vaculík, Arnošt Lustig, Antonín V. Lihem, Petr Král a Ivan Klíma. Tito autoři jsou z větší části spojeni s někdejšími Literárními novinami, což může vyvolat mylný dojem, že na konci šedesátých let tu jiné významné kulturní médium neexistovalo (co například časopis Tvář?). Ale také – a to je mnohem horší – jako by neexistovali jiní autoři postihnutí následky srpnové okupace, vždyť jména pozvaných spisovatelů se v souvislosti s nimi objevují už téměř automaticky. Proč chybí jména jako Zbyněk Hejda, Antonín Brousek, Vladimír Binar, anebo Ivan Martin Jirous? (Mohli bychom samozřejmě ve výčtu pokračovat.) Přitom nejde o výraz neúcty ke spisovatelům, jež se festival rozhodl představit. Ale patří-li tito pozvaní téměř do jednoho k obecně známým celebritám mezi tuzemskými autory a k celebritám roku 1968, proč se vedení festivalu nerozhodlo využít jistoty jejich jmen k prezentaci také těch méně známých a literárně mnohdy zajímavějších autorů?
Hlavními hvězdami letošního ročníku budou kanadská spisovatelka Margaret Atwoodová a v New Yorku žijící spisovatel, scénárista a režisér Paul Auster. Atwoodovou, která je kromě beletrie a poezie známá také svými literárněteoretickými texty, není potřeba příliš představovat. V češtině vyšlo už mnoho jejich románů, např. Z hlubin (Argo 1998), Muzeum zkamenělin (Odeon 2002), Hra na vraha (B/B Art 2004), Penelopiáda (Argo 2007), ale i další. Ve své rodné zemi je považována za nejvýznamnější žijící spisovatelku, ostatně jsou jí připisovány zásluhy za pozvednutí kanadské literatury na světovou úroveň. Do Prahy s ní přijede také její manžel, spisovatel Grame Gibson. Paul Auster je znám především díky své newyorské trilogii. Ačkoli jeho dílo péčí nakladatelství Prostor už skoro celé vyšlo v češtině (Mr. Vertigo, Brooklynské panoptikum, Kniha iluzí a další), do České republiky přijede poprvé. Za jeho účasti proběhne tuzemská premiéra filmu Vnitřní život Martina Frosta (The Inner Life of Martin Frost), jímž se Auster vloni po devíti letech vrátil k filmové režii. Festival také pořádá přehlídku Austerových filmů. U nás si Auster udělal jméno zejména díky dvojici newyorských snímků, k nimž napsal scénář a které režíroval ve spolupráci s Wang Chongem. Jde o filmy Smoke a Vztek, oba z roku 1995.
Významnou událostí bude také příjezd beatnika Michaela McClura, podle pořadatelů „vedle Lawrence Ferlinghettiho a Garyho Snydera poslední žijící legendy hnutí, které zrevolucionalizovalo americké myšlení“. McClure se mimo jiné stal předlouhou jedné z postav Kerouackova románu Big Sur. Kromě autorského čtení bude lze ho slyšet a spatřit během diskuze „Americký sen o 60. letech“.
Právě diskuze a autorská čtení budou tvořit páteř celého festivalu. Jeho podrobný program je k dispozici na webových stránkách pořadatelů, kde je také možné si vyhledat profily účastníků festivalu (včetně hostů z minulých let), ukázky z jejich děl, rozhovory a další zajímavé materiály. Stránky se navíc neustále aktualizují. Bohužel je téměř z každého odstavce znát, že byly napsány v angličtině a do češtiny, často dost ledabyle, jen přeloženy. Nepříjemně ale zarazí např. už špatný přepis některých jmen (například ruských), respektive jejich anglická transkripce v českém textu. Takové lajdáctví festivalu jen kazí jméno.
Jako neformální pozvánku do divadla Minor, kde většina festivalového dění proběhne a kde se – jak píše ve své básni Jelena Švarc – bude lze probírat slovy jako hedvábným peřím, přijměte úryvek básně:
Papoušek na moři
Jelena Švarc
Z ruštiny přeložil Milan Dvořák
Po ztroskotání jisté lodi
na moři zůstal papoušek.
Na prkně pluje, dokud znova
nespustí své hry oceán.
Zatím si slova přebírá,
tak jako hedvábné své peří.
Vypustí, zase polapí,
kousne a znova povyhodí.
(…)