1/2006 – Německá?

Úvodník

Jan Hon

Jak se nově ukázalo, patří úvodník do stejné skupiny slov jako U-Bahn či U-Boot, což ovšem znamená, že odteď už nikdo nesmí mít redaktorům za zlé, když v časopise nedostane to, co mu U-Vodník slibuje; že je zkrátka trochu pod-veden. Tušíte správně: tento etymologický objev vděčí naší usilovné adventní práci na Plavu německém.
Už toto banální konstatování, že jsme Plav tentokrát věnovali německé literatuře, činí pod-vodníku zadost: německá literatura, kterou zde naleznete, totiž ve většině případů není tak docela německá. Nebo snad taková škatulka stačí pro W. G. Sebalda, jehož dílu stěží odpářeme anglický kontext, v němž vznikalo? A pro Aglaju Veteranyiovou, švýcarskou Rumunku, v jejíž německých prózách nikdo nepřehlédne rumunskou zkušenost? Je tu málo autorů jednoznačně „německých“: ať už se jedná o žijícího klasika Siegfrieda Lenze nebo o teprve nedávno se prosadivšího Švýcara Martina Sutera, stále znovu pozorujeme prorůstání „národních“ kontextů a stále naléhavěji jsme nuceni mluvit spíš o evropské literatuře německého jazyka. Platí to i o nejstarším z autorů tohoto čísla, Hansu Arpovi – dadaistovi i surrealistovi jazyka francouzského i německého. Ostatně otištěním jeho básní vám dáváme nahlédnout do snu člověka, jehož zásluhy o německou literaturu za poslední půlstoletí jsou u nás sotva překonatelné. Tím člověkem je Ludvík Kundera, tím snem pak vydání celého Arpova díla v češtině – více se dozvíte v rozhovoru.

Autory jednoznačně „německé“ záměrně zamlčuji: to abych i já mohl závěrem napsat: „A to zdaleka není vše.“
Za celou redakci Vám, milí čtenáři, přeju vše dobré do nového roku a těším se na dalších jedenáct literárních setkání. To nejbližší bude finské.