V následujícím rozhovoru zpovídala Radka Šmahelová svého překladatelského kolegu a kamaráda Roberta Boba Hýska, v současné době překladatele Philipa K. Dicka a Charlese Bukowského pro nakladatelství Argo. Kromě popisu slastí a útrap provázejících překlady knih P. K. Dicka si můžete přečíst i drobné úvahy a postřehy o překládání, o vztahu překladatele k překládaným knihám a v neposlední řadě i o důležitém faktoru v překladatelském procesu – roli nakladatelství.
Radka Šmahelová: Bobe, většina českých čtenářů tě zná jako překladatele knih Charlese Bukowského a Philipa K. Dicka. Jak jsi se dostal právě k těmto autorům?
Bob Hýsek: Šel jsem po nich instinktivně, jako vlk po masu. Zaslechl jsem někde jméno, přečetl pár řádek, půjčil si knihu a zamiloval se. Pak už byl jen krůček k tomu sebrat odvahu a říct nakladateli, že bych to zvládl. Taky jsem měl štěstí, byl jsem v pravý čas na pravém místě – měli zrovna zájem.
RŠ: Ale každý z nich je přece úplně jinde, mají jiný styl, jiné vidění světa…
BH: Dick a Bukowski jsou sice každý někde jinde, ale mají hodně společného. Oba jsou to solitéři a průkopníci svého vlastního žánru. Mají v sobě vizi, která mě fascinuje. Tak třeba Bukowski hodí člověka do klidu, naučí tě vnímat poezii kolem sebe, zpomalit, pozorovat, dělat si srandu. Jeho krédem bylo vyjadřovat opravdové emoce, nekecat. Nebál se psát po svém. Dick taky hledá pravdu, ale spíše na metafyzické nebo bůhvíjaké úrovni. Zkoumá, kde jsou hranice reality, jaká je role člověka, kdo je to člověk a co se nachází za závojem našich smyslů, v jaké iluzi se to vlastně pinožíme.
RŠ: Na rozdíl od Bukowského byl Dick donedávna trochu nedoceněný… Vnímala jsem ho spíš jako literaturu pro podivíny a fajnšmekry, zato teď je ho všude plno a nakladatelství chrlí jeden překlad za druhým.
BH: Byl, myslím, hodně nepochopený. V těch svých existenciálních fantaziích otvíral dosud nevídané světy, překračoval fyzikální zákony, logiku, kauzalitu, naše představy o fungování reality. Za svého života sice obdržel dvě velké sci-fi ceny, ale milionář se z něj, na rozdíl od Bukowského, nestal. Teď se podle Dicka točí v Hollywoodu jeden film za druhým. Nicméně jak Dick, tak Bukowski jsou originální autoři, každý po svém. Sdíleli obrovskou vášeň pro psaní, psali prakticky denně a i přes masivní nadprodukci vyplodili několik opravdových lahůdek. A když si přečteš v angličtině bezva knihu a víš, že ji můžeš naložit do češtiny a několik měsíců opékat do křupava a pak ji naservírovat lidem… to je hozená rukavice. Vlastně masa kus.
RŠ: To jsem ráda, že ti chutná, ale něco jiného je mít chuť a odhodlání a něco jiného je uspět, nejenom u nakladatelů, ale i čtenářů.
BH: Těžká cesta, dlouhodobý proces. Potřebuješ za sebou mít rozsáhlou četbu, abys měla cítění pro češtinu, a tohle cítění je třeba rozvíjet další četbou a poslechem lidí okolo; musíš umět natolik anglicky a mít tak velkou životní zkušenost, abys dokázala interpretovat text; musíš mít na překlad dost času a musí ti být vlastní důslednost a pečlivost, abys vybrousila nevyhnutelné chyby; a v neposlední řadě okolo sebe potřebuješ dobré rádce a dobrého redaktora. A přes to všechno není úspěch zaručen – v mracích dalších kvalitních knih se ta tvá vypiplaná ztrácí, většině čtenářů je překladatel ukradenej… Což je v pořádku: překladatel je především služebník. Oddaně slouží textu a čtenářům.
RŠ: Občas i nakladatelstvím – mimochodem, jak je to s ústupky vůči jejich vlastní koncepci? Třeba tvůj překlad Pamětí starého chlapáka je poměrně kontroverzní a oblíbený právě kvůli velmi expresívnímu, místy až vulgárnímu jazyku. Paradoxní je, že tento text nakonec Pragma vydala pod mnohem „laskavějším“ názvem, než jsi navrhoval. A teď Argo vydává reedici tvého starého překladu pod původním názvem Zápisky starého prasáka.
BH: Záleží na nakladateli, někdo je psychodespota, někdo laskavý spolupracovník. Tzv. Paměti starého chlapáka si v Pragmě vysloužily svůj název patrně z komerčních důvodů. V Argu vládne velice příjemná, ba až rodinná atmosféra, vše se řeší profesionálně, diskusí. Dnešní Zápisky starého prasáka jsou název korektní, odpovídající intencím autora. Jestli je to překlad kontroverzní, to nevím, ale Bukowski v té době rozhodně tlačil na pilu. Navíc teď vychází v úplně nové podobě… jednak jsem ho mohutně opravil a jednak posunul více do obecné češtiny.
RŠ: To mě překvapuje, u tebe jako zarytého Severomoravana…
BH: Zas tak zarytý nejsem, už dobrých třináct let žiju v Olomouci a to je studentské, kosmopolitní město s otevřeným jazykem. K obecné češtině jsem text přiblížil z několika důvodů. Jednak je ten originál stylisticky hodně ozvláštněný, Bukowski nerespektuje pravopisná a stylistická pravidla, za druhé se tyto povídky fyzicky odehrávají převážně v undergroundové kultuře, mezi hipíky a básníky a vrahy, a za třetí cítím u moderní češtiny posun k hovorovosti českého typu. Tím chci říct, že se obecná čeština používá stále více v médiích a že jsou jí infikovaní i mí bratři Moravané. Navíc Moravanům obecně vadí česká čeština v písemné formě méně, než Čechům moravismy. A kromě toho je každý text fikce, žádná pravidla se na něj neaplikují absolutně – člověk použije hovorovější nebo spisovnější tvar v závislosti na bezprostředním kontextu, momentálním stylu vyprávění, rytmu promluvy apod.
RŠ: Kromě povídek a básní Bukowského jsi přeložil i Krále úletů od P. K. Dicka, teď se k vydání chystá tvůj překlad jeho sci-fi románu Když mrtví mládnou. Jak se vůbec liší Dickova práce s jazykem od Bukowského a s jakými překladatelskými problémy se tam nejčastěji potkáš?
BH: Bukowski má v sobě úžasnou jednoduchost, spád, přirozenou uvolněnost, a tu samozřejmě bývá pracné napodobit, nicméně to jde, pokud ti takový styl vyhovuje. Navíc se jeho texty odehrávají víceméně v jednom světě. U Dicka je těch světů víc, jsou fantasknější, je v nich širší spektrum postav a ty někdy přemýšlejí hodně zvláštně. Byl to génius, ale psával hekticky, i více románů za rok. U některých je překladatel nucen dělat do jisté míry i redakci textu, opravit faktické či stylistické chyby. To ale neplatí pro Krále úletů – to je próza, na které si dal hodně záležet. Pozoruhodně se tam mění vypravěči, každá postava má trochu jinou perspektivu, jinak hovoří a jinak vnímá realitu. Podotýkám, že Král úletů není sci-fi, ale regulérní psychologické drama o vášni a vyšinutosti. U obou autorů platí totéž: je důležité se vcítit, pochopit, co doopravdy říkají a proč to říkají zrovna takhle, poznat takříkajíc jejich duševní reálie a náležitě je převést.
RŠ: Důsledná interpretace je důležitá při převodu každého díla… Ale zrovna u Dicka je to vcítění dost těžké, člověk si musí hodně domýšlet a spoustu jeho jazykových úletů by čeština vůbec neunesla. V podstatě ho musíš při překladu přepsat do konvenčnějšího jazyka, nemám pravdu?
BH: Máš a nemáš. Nezapomínejme, že angličtina má širší jazykový registr. Vychází z větší kultury, je neustále ovlivňována novými slovy, slangy nebo i jiným jazykovým cítěním nově příchozích emigrantů, takže je tolerantnější. Její slovní zásoba několikanásobně převyšuje češtinu a na odborné úrovni má angličtina větší spektrum frází, obratů, termínů. My z naší kotlinky jsme zase větší hračičky na emoční úrovni a možná, že naše obecná čeština a dialekty jsou toho důkazem. Jinak je pravda, že v určitém smyslu Dicka při překládání stylisticky znormálňujeme, odzvláštňujeme. I tak ale pořád zůstává natolik „scifózní“, nabitý nápady a zvláštními perspektivami, že se čtenář rozhodně nenudí.
RŠ: Dalším překladatelským oříškem jsou různé fantazijní prvky, nové technologie, často i neologismy. Jak řešíš toto?
BH: Někdy je nutné prostudovat dostupnou terminologii u existujících hejblátek a podle ní s trochou technické představivosti dotvořit překlad vysněné technologie. Ale někdy ani rozum nestačí. V Když mrtví mládnou jsou obrácené biologické pochody, ráno do sebe lidi per rectum tlačí hmotu, která je v originále nazvána neologismem sogum. Z internetu vím, že sogum může být korejský obřadní gong a druh staré korejské flétny, ale to je asi mimo mísu. V angličtině existuje slovo sorghum, což je čirok nebo sladká šťáva z něj získaná, a pak také soggy může znamenat mokrý, mazlavý apod. Potřeboval jsem podobné vábně nevábné slovo, vzbuzující patřičné představy. Po dvou hodinách brainstormingu s překladatelským kolegou Martinem Svobodou jsme nakombinovali snad tucet obstojných možností, ale pořád nezněly ideálně – vcucmok, pocucmo, cuckaše, suclo, cucmog, cucgurt, tlačka, mačkemo… loučíme se a Martin ve dveřích povídá, tak ať to sucmo nějak dotlačíš. A bylo to. Sucmo. Brr. Koncovka -o jako u jídla, kuřiva, vína. Má to zvuk, je v tom sání atd. Navíc se čtyři z pěti písmenek shodují s originálem, jak jsem si teď všiml. Jaké oříšky jsi louskala ty v Dickových Hráčích z Titanu?
RŠ: … nakonec se jako největší problém ukázali nebezpeční mimozemšťané, zvaní v originále vugs. Jsou to zdánlivě roztomile působící hromádky slizu, které dokážou telepaticky ovládat lidi… Je na nich něco hmyzího, ne nadarmo se vug rýmuje s anglickým slovem bug, brouk. Zkusila jsem naklonovat šváby a další hmyz, vznikl váb, vrouk atd. Nakonec jsem se nechala inspirovat pavouky a vymyslela jsem vouka, který vzbuzuje potřebné hmyzí asociace (rýmuje se nejen s pavoukem, ale i broukem) i patřičný dojem podivnosti (viz třeba kolokace „divný pavouk“), a navíc se dá variovat v oslovení „voučíku“.
BH: Někdy bývá nejtěžší přeložit to úplně nenápadně – pochopit, že je zrovna v textu úlet, ať už málo známý idiom, narážka na něco nebo fantastický nápad. Mám zvláštní zkušenost jako korektor vlastních i cizích překladů – když mám pocit, že něco jazykově nebo stylisticky nesedí, často je to ve skutečnosti problém nepochopení textu, po kterém zůstává logická trhlina ve vyprávění. Třeba v ukázce, kterou jsem vybral, jsem na poslední chvíli v jednom neučesaném místě pochopil, že budík je vypnut mrknutím, ne úderem pěsti… je tam sloveso bat, které kromě udeření pálkou znamená i to mrknutí. Najednou je všechno logické, vždyť má všude jemnou elektroniku, ovládá ji i hlasem, a úder pálkou se přece vůbec nepodobá úderu pěstí. Překladatel sci-fi a Dicka zvlášť musí být neustále ve střehu.
RŠ: Nejenom překladatel, ale i čtenář… A teď se pojďme podívat na naši ukázku.