Je nás tolik, že máme samy pro sebe vlastní ráj

Program k číslu 10/2025 v rámci festivalu Tabook 5. září od 18:00.


6/2026 – Ekopoezie?

Vychází nový Plav věnovaný básním v jazycích živého světa.


„Bloudíme jako stíny pod hvězdami“

Antonín Handl

Broumovské Sympozium ilustrace přivedlo do pohraničního města šest evropských autorek a autorů, kteří během rezidence různými způsoby zachycovali zdejší krajinu, její proměny a stopy minulosti. Finská výtvarnice Terhi Ekebom, která se ve svých kresbách a akvarelech soustředila na Broumovsko poznamenané vysídlením německého obyvatelstva, vytvořila také obrazovou knihu Někde tady pod hvězdami, jejíž ukázku dole přetiskujeme. Výsledky osmého ročníku Sympozia nyní míří z Broumova do Prahy, kde se představí na festivalu ilustrace Lustr, který se bude konat od 24. do 30. září v Holešovické tržnici.


Báseň, ktorá prská, horí, dymí a chladí

Martin Pavlov

V novém díle svého literárně historického cyklu Knihovničky slovenské poezie – věnovaného dějinám slovenské poezie v druhé polovině 20. století – popisuje Martin Pavlov tvorbu takzvaných konkretistů. Debutová díla Ľubomíra Feldeka, Jozefa Mihalkoviče, Jána Ondruše, Jána Stacha či Jána Šimonoviče z 60. let spojuje novátorský důraz na práci s metaforou jakožto svébytnou a víceznačnou (konkrétní) skutečností.


All the time I knew it was not love

Program k číslu 7/2026 na Festivalu literárního překladu FLIP v Žižkostelu 25. září od 19:00.


Básnický jazyk pod palbou III

V poslední části ankety s ukrajinskými básnířkami o proměnách poezie za války Anna Gruver potvrzuje to, co v různých podobách zaznělo již mnohokrát: že válka na jedné straně podněcuje dokumentárnost a na té druhé vytváří potřebu hledat tradiční formy, vracet se k archetypům. Na závěr pak v silné osobní výpovědi Marianna Kijanovska mluví o kamennosti své poezie a o síle megalitických básní.


Všechno, co máte, je zdroj

Rozhovor s Esmeraldou Santiago IV. díl

Vzpomínka na dětství se často uchovává v detailech, jako je chuť domácího jídla nebo melodie polozapomenuté písničky. Z této všednosti, jež je osobní, ale zároveň sdílená, vyrůstá antologie Las Christmas z roku 1998, v níž Esmeralda Santiago spojila vzpomínky latinskoamerických autorů na vánoční svátky. V závěrečné části rozhovoru se autorka ohlíží za rušnými newyorskými ulicemi, aby se vzápětí vrátila na úplný začátek, na portorikánský venkov, kde strávila prvních třináct let života. Skrze vyprávění o hudbě, rodinné kuchyni a chudobě přibližuje, jak se z drobných a zdánlivě obyčejných momentů rodí vnitřní síla, protože všechno prožité se nakonec může stát počátkem něčeho jiného.


Věře tří tváří

Klára Machů

Věra Linhartová prochází českou literaturou jako autorka unikavá, již nelze uzavřít do jediného jazyka, žánru nebo místa. Osobní vzpomínku na ni sdílí prostřednictvím básně v próze Klára Machů. Vděk a úcta k autorčině tvorbě i její osobnosti se zde prolínají s úvahou o řeči a prostoru, v němž slova přetrvávají i za hranicí času.


Z tohoto města se nevrátím poražená

Rozhovor s Esmeraldou Santiago III. část

V New Yorku se Esmeraldě Santiago otevřely možnosti, jež by jí život na portorikánském venkově jen stěží mohl nabídnout. Spisovatelka se zde ale také musela naučit spoléhat především sama na sebe. Na autobiografii When I Was Puerto Rican (Když jsem byla Portoričanka, 1993) navazuje Almost a Woman (Téměř ženou, 1998), v níž zachycuje dospívání mezi povinnostmi doma a studiem na umělecké škole. Předposlední část čtyřdílného rozhovoru vykresluje období střetu portorikánské rodinné tradice s životem v americkém velkoměstě.


Východná anténa: Slová sú úsečka, alebo presnejšie body, cez ktoré preniká život

Alfréd Tóth

Debut, který se vyprodal téměř ještě předtím, než byl vydán. V rámci svého cyklu, který vychází v rubrice Knihovničky slovenské poezie, se do reflexe Zošitu Milana Demka prešovského  autora Pavla Bakajsu pouští Alfréd Tóth. V osobitém textu se Tóth vrací do školní lavice na hodinu matematiky, jíž záhy přenáší na rozbouřené moře. Extrahuje tak ústřední motivy a principy Bakajsovy poezie a vytváří jakýsi vlastní bedekr k putování světem básníkovy první sbírky.


Návrat do cizího domova

Rozhovor s Esmeraldou Santiago II. část

Už samotný název nejslavnější knihy Esmeraldy Santiago, When I Was Puerto Rican (Když jsem byla Portoričanka, 1993), nás nutí přemýšlet, jestli člověk může přestat být tím, kým se celý život cítil. Tato otázka dala vzniknout její autobiografické prvotině, dnes již klasickému dílu latinskoamerické diasporní literatury. Autorka v ní zachycuje své dětství na venkově v Portoriku i bolestný přesun do Brooklynu v New Yorku na počátku šedesátých let, který navždy proměnil její pohled na domov i na sebe samu, což je motiv typický pro literaturu exilu, v níž se domov z dětství po opuštění mění v pouhý mýtus. Když se po dvanácti letech života ve Spojených státech vrátila na rodný ostrov, místní jí začali říkat, že už mezi ně nepatří. Druhé pokračování našeho čtyřdílného rozhovoru se věnuje knize inspirované autorčiným návratem a zklamáním ze zkostnatělosti tamní komunity.