Rozhovor s Marianou Machovou a Danielou Theinovou vedl Jan Musil
Severoirská poezie od konce šedesátých let vznikala za zvláštních podmínek. Každodennost plná násilí a strachu, v poválečné Evropě v takové podobě výjimečná, se podle některých hlasů nevyhnutelně stává horizontem každé básně. Na poezii je za takových okolností kladen nárok vydat svědectví ve chvíli, kdy mluvit je v podstatě nemožné. V obsáhlém rozhovoru Mariana Machová a Daniela Theinová z Ústavu anglofonních literatur a kultur Filozofické fakulty Univerzity Karlovy přibližují nejen počátky zhruba třicetiletého konfliktu, eufemisticky nazývaného „The Troubles“, ale i jeho historické souvislosti. Bez nich totiž můžeme jen těžko pochopit význam poezie v severoirské kultuře a komplexní průniky etických,
…Conceição Lima & Klára Trsková
Conceição Lima (* 1961) je básnířka z rovníkového souostroví Svatého Tomáše a Princova ostrova. Dosud publikovala samostatné básnické sbírky O Útero da Casa (Lůno domu, 2004), A Dolorosa raiz do micondó (Bolavý kořen baobabu, 2006), O País de Akendenguê (Akendenguova země, 2011) a Quando Florirem Salambás no Tecto do Pico (Až tamarindy rozkvetou na hřbetu Pica, 2015). Ukázky z její tvorby – stejně jako některých autorek, které v rozhovoru zmiňuje – vyšly v Plavu 9/2020 (Mezi oceány: Hlasy žen lusofonní Afriky).
…Filip Lexa
Před sto lety, 6. února 1925, se v javánském městečku Blora narodil Pramoedya Ananta Toer (1925–2006). Mimo svou domovinu, a díky pár překladům to platí i u nás, je pravděpodobně nejznámějším indonéským spisovatelem. Snad proto, že pro západní čtenáře splňuje představu toho, čím by měl spisovatel z daleké, autokratické země kdesi na východě být, aby se stal hodným pozornosti a obdivu: disidentem, vězněm svědomí, kritikem totalitního režimu. Doma však vzbuzoval kontroverze a mezi svobodně smýšlejícími lidmi nebyl přijímán vždy kladně. Počítá se mezi uznávané literáty, málokdo by však řekl, že svým dílem jiné spisovatele zastiňuje.
…Rozhovor se Zytou Rudzkou vedla a z polštiny přeložila Alžběta Knappová
Oceňovaná polská prozaička a dramatička Zyta Rudzka ve své knize Jen zubatí se smějou vypráví o strádání rázné a chudé kadeřnice Wery, která po bývalých milencích, milenkách a zastavárnách shání prostředky, aby vypravila pohřeb svému manželovi. V rozhovoru odpovídá Rudzka překladatelce knihy Alžbětě Knappové, kam až je schopna zajít na svých procházkách stimulujících psaní a jak z nich vyrůstá neotřelý jazyk, bezprostřední a literární zároveň, jímž mluví její postavy, starší lidé na pokraji chudoby. Autorka nás protáhne polskými bazary a představí nám hlavní hrdinku své první do češtiny přeložené knihy.
…Adéla Bílková
Hermann, Judith. Všechno bychom si řekli.
Z německého originálu Wir hätten uns alles gesagt (2023) přeložil Petr Štědroň.
1. vydání. Brno: Větrné mlýny, 2024. 186 stran.
„(…) stěny chodby se rozpustí a promění v cosi vazkého, fluorejskujícího, schody se začnou pohybovat a vzdalovat od sebe. Nic takového však nenastalo. Prostě jsem přešla práh, sešla po schodišti dolů, vyšla v zimním poledni na ulici. A už se nikdy nevrátila.“ (54) Tak a podobně se německá autorka Judith Hermann (* 1970) ve svém nejnovějším románu Všechno bychom si řekli pokouší o vyvolání pocitu autenticity.
…Anton Romanenko
Guimarães, João Luís Barreto. Mediterrâneo = Středomoří.
Z portugalského originálu Mediterrâneo (2016) přeložila Kateřina Ritterová.
1. vydání. Praha: Togga, 2024. 113 stran.
Portugalský básník João Luís Barreto Guimarães (* 1967) formuloval jednu z nejnaturalističtějších definic poetické tvorby, když v rozhovoru pro The Guardian přirovnal odstranění zbytečných slov z textu k vyříznutí rakovinného nádoru. Tato metafora, která už dnes nepůsobí nijak extravagantně, neměla pouze šokovat, nýbrž navazuje na biografickou skutečnost. Guimarães se totiž kromě básní zabývá i medicínou – pracuje jako chirurg a vyučuje poezii na univerzitě v Portu.
…
Rozhovor s Ivanem Antićem vedla a z angličtiny přeložila Silvie Mitlenerová
„Nejvíce se mi líbí ty části, kde skutečně vedeme dialog,“ napsal Ivan Antić k autorizované verzi rozhovoru, který se dotýká nejen aktuálního dění v srbské a balkánské literatuře, ale také spisovatelova odchodu ze Srbska do Slovinska a postupného odstraňování válečných a poválečných literárních stereotypů. V závěru se pak dostaneme i k otázce inspirace, jež může přicházet z literatury, ale také z hudby, architektury nebo klidně jen nepojmenovatelného instinktu.
Ráda bych začala otázkou možná trochu nečekanou v srbském čísle.
…