Plav
archiv




Úvodník

Milé čtenářky, milí čtenáři,
nudíte se často? Já jsem nedávno objevila deník z doby, kdy mi bylo dvanáct. Desítky stran se nesou v duchu: ležím na gauči a přemýšlím, co mám dělat. Několik stran píšu morseovkou, vypisuju si všemožná čísla z časopisu pro odborníky na nemovitosti a odpočítávám čas: „Musím se nějak zabavit. Je 20:09:36. Už ne, teď je 20:09:46.“ Čas a nuda jsou dva úzce propojené fenomény: nuda vzniká, když se čas táhne, vleče nebo když se děje v čase opakují. Čas tak hraje skoro ve všech textech tohoto čísla poměrně důležitou roli. Ať už je to čas ubíjející, kdy se člověk snaží překonat vteřinu po vteřině, minutu po minutě, nebo naopak čas jako dar, který umožňuje zastavení a nahlédnutí do nitra.
Proto ani nuda tohoto čísla nemůže být vnímána výhradně negativně ani výhradně pozitivně. Nabývá zde podob zemdlenosti, zahálky, prázdna, lhostejnosti, otupělosti, otrávenosti, spočinutí na věci či učitele bezvýznamnosti, texty svým datem vzniku sahají od středověku až po dnešní dny. Za vyzdvihnutí stojí určitě esej Josifa Brodského, který nudu vnímá jako něco nevyhnutelného: Dovolte, ať vás rozdrtí, podvolte se jí a nechte se jí stáhnout až na úplné dno. Čím rychleji se totiž ocitnete u dna, tím rychleji se vrátíte zpět na hladinu. Co se pak týče prózy, můžete se začíst do ukázky z cestopisu Žito v džungli spisovatele Zbigniewa Uniłowského nebo do výtažku z románu Nedotknutelný irského autora Johna Banvilla o špionu z nudy ve studené válce. Z poezie pak dvojjazyčně otiskujeme básně Charlese Baudelaira v novém překladu Jaromíra Andrýska. Kromě čtyř Spleenů i báseň Čtenáři, která si bere na paškál i nudu, tu zrůdu subtilní.
V příštím čísle se můžete těšit na texty, které – na rozdíl od nudy – již patří do zavedené literární kategorie: tématem bude antiutopie.
Přeji inspirativní a místy trochu nudné čtení!

Anna Paap






© 2005 občanské sdružení Splav!