Plav
archiv




Úvodník

Milé čtenářky, milí čtenáři,
výrazným rysem na politické mapě světa v druhé polovině dvacátého století je rozpad koloniálních říší v důsledku druhé světové války a s ní souvisejících emancipačních procesů. Území mnoha držav se svezlo na dekolonizační vlně a chopilo se příležitosti vymanit se z koloniálního područí. Výjimku nepředstavují ani tehdejší kolonie Nizozemského a Belgického království, jejichž literární podobě se budeme věnovat na stránkách tohoto čísla. Překladu všech textů z nizozemštiny se zhostil překladatelský tým pod vedením Lucie Sedláčkové, odborné konzultantky čísla.
Jak lze definovat postkoloniální literaturu a v čem se liší od té koloniální? Odpovědi na tyto stěžejní otázky předkládá Michiel van Kempen, profesor nizozemsko-karibských literatur a uznávaný odborník na surinamské písemnictví. Rovněž se dozvíme, jak se Surinam, jemuž se po celý život umělecky i akademicky věnuje, pod koloniální nadvládou Nizozemska v průběhu dějin vyvíjel.
Každý z autorů a autorek, s nimiž se na cestě ze Surinamu a Nizozemských Antil přes Indonésii do Konga postupně seznámíme, pojímá téma postkoloniálního dědictví po svém. Jedni v čele se surinamskými rodáky Anilem Ramdasem či Beou Vianenovou se snaží očima místních obyvatel vyrovnat s vlastní, mnohdy tíživou minulostí způsobenou nadvládou mocností. Jiní, jako například vlámská novinářka Lieve Jorisová, přistupují k tématu z druhé strany barikády – vžívají se do role kolonizátorů, kteří se po stopách svých předků vracejí do bývalých kolonií a hodnotí současný stav tamější společnosti. S reflexí nelehkého životního údělu přistěhovalců v cizím prostředí, které o imigranty nejeví přílišný zájem, se seznámíme v ukázce z pera nizozemské spisovatelky Sylvie Pessireronové.
Tím však hledání kulturní identity nekončí. Budeme v něm pokračovat i v příštím čísle, které nás zavede do afrického Kamerunu, kde budeme svědky boje za svobodu, za vlastní identitu, za nově se rodící národ.

Lukáš Klimeš






© 2005 občanské sdružení Splav!