Plav
archiv




Nečekej na lepší časy, radí 80letý Biermann

Michaela Otterová
 

Osobnost Wolfa Biermanna, opředenou mnoha mýty, představuje u příležitosti jeho 80. narozenin obsáhlý životopis, jehož autorem je – Wolf Biermann. Logicky tedy nejde o neutrální text, snažící se oddělit zrno historie od plev historek, ale o nanejvýš subjektivní vzpomínky, proseté sítem paměti. Ten, kdo je sám sobě životopiscem, má navíc svobodu některé věci zveličit, jiné upozadit. Právě nevyváženost Biermannova podání, jakož i jeho egocentrismus jsou nejčastějším předmětem kritiky. V recenzi Süddeutsche Zeitung je dokonce kniha posměšně přejmenována na Já, já já!!! Na druhou stranu těžko chtít po blíženci Villona a Brechta, aby začal na stará kolena hledět na svět vyváženě. Lépe je knihu brát tak, jak byla napsaná, totiž jako strhující příběh plný zvratů, okořeněný řadou veselých i mrazivých anekdot.
Biermann je znám jako přední východoněmecký písničkář-disident. Zde ho navíc poznáváme jako dělnického synka z Hamburku, který v šestnácti na vlastní pěst odešel do státu dělníků a rolníků. (Přesvědčeným komunistou zůstal ostatně dlouho poté, co se dostal do křížku s režimem.) Anebo ho můžeme vidět jako šestiměsíční děcko, kterému nacisti zavřeli tátu za to, že byl komunista, aby ho nakonec odpravili v Osvětimi za to, že byl Žid. Jeho jediné setkání s otcem v návštěvní cele. Útěk z hořícího Hamburku. Socialistická angažovanost. Angažmá v Berliner Ensemble. Divoké nahrávání písní, které oficiálně neexistovaly, ale za jejichž poslech hrozilo vězení. Památný koncert v Kolíně. Vyhoštění. Pronásledování petentů na jeho podporu. Pařížské období. Nový život v Západním Německu. Pád Zdi. Hledání židovské identity…
V celkovém kontextu se Biermannovo třiadvacetileté bytování v NDR nakonec jeví jako jedna ze zápletek života, který je prožíván na plné obrátky, bez ohledu na dějinnou situaci. Biermann zplodil devět dětí se čtyřmi ženami, napsal stovky písní a básní a stal se předmětem desetitisíců stran záznamů východoněmecké tajné služby. Mimochodem, z původního skladatele socialistických balad se stal nejenom drzý bard, ale i svébytný, byť poněkud starosvětsky veršující lyrik. V roce 1991 mu bylo uděleno nejvýznamnější německé literární ocenění – Büchnerova cena. Dávno předtím, než si Švédská královská akademie uvědomila, že Bob Dylan je vlastně básník…






© 2005 občanské sdružení Splav!