Plav
archiv




Opustit dříve vyhrazený prostor

Rozhovor s tamilským spisovatelem Perumálem Muruganem

Jedním ze stěžejních témat, kterému se spisovatel, esejista a pedagog Perumál Murugan ve svém díle věnuje, je přetrvávající kastovní rozdělení indické společnosti. Anglický překlad jeho románu Mádorubágan (One Part Woman, 2013; česky Napůl žena) vyvolal velkou kritiku ze strany kasty gaundarů a hinduistických pravicových organizací. Jejich nátlak vedl až k přerušení Perumálovy literární tvorby, jeho odchodu z rodného města a následnému soudnímu procesu. [1] Spisovatel tuto kauzu i další souvislosti své tvorby komentuje v následujícím rozhovoru, který se odehrál v tamilském městě Sélam v únoru 2017.
 

Pavel Hons: Kde berete inspiraci pro své psaní? Máte nějaký literární vzor?

Perumál Murugan: Inspirace přichází tak nějak sama. Psát jsem začal velmi brzy – už v osmi nebo devíti letech do školního časopisu. Literaturu v pravém smyslu jsem začal sledovat až na střední škole, ale nedá se říci, že bych měl nějaký konkrétní vzor. Mám ale samozřejmě některé oblíbené autory.

PH: A kterých tamilských spisovatelů si tedy vážíte nejvíce?

PM: Mými oblíbenými autory jsou například Sundara Rámasámi, Džejakándan nebo T. Džánakiráman.

PH: Sledujete také literaturu ostatních indických jazyků?

PM: Docela ano, protože v posledních zhruba deseti letech se do tamilštiny začalo hodně překládat. Předtím to vlastně ani moc nešlo sledovat, takže jsem měl jen matnou představu o tom, co se píše jinde v Indii…

PH: Dovedl byste tedy zhodnotit pozici současné tamilské literatury v rámci celé Indie?

PM: Z tamilské literatury jsou na špičce především krátké povídky. S ostatními žánry je to horší. Bengálskému či hindskému románu se nemůžeme rovnat. Podobné to je s poezií.

PH: Jaký je vztah Perumála Murugana spisovatele a Perumála Murugana učitele tamilštiny?

PM: Tyto dvě role se vlastně téměř nepřekrývají. Tamilské nacionalistické hnutí klade velký důraz na klasické období, [2] díky čemuž je vztah Tamilů k současnému jazyku a současné literatuře značně zastíněn. Objem současné knižní produkce sice rychle roste, ale z pochopitelných důvodů je ve výuce naprostá většina času věnována právě klasickému období.

PH: Do jakých světových jazyků bylo vaše dílo přeloženo?

PM: Dost toho bylo přeloženo do angličtiny, něco také do němčiny. Mádorubágan se překládá do francouzštiny a teď také do polštiny…

PH: Jak se dnes díváte na kontroverze právě kolem románu Mádorubágan?

PM: Jsem rád, že to je víceméně za námi, soudní proces dopadl v můj prospěch a já se na to snažím nemyslet. Byla to velmi trpká a nepříjemná životní zkušenost, kterou bych už nikdy nechtěl projít znovu.

PH: Za poslední tři dny jsem tu byl v několika knihkupectvích a nemohl jsem si nevšimnout, že Perumál Murugan je všude. Kromě vašeho posledního románu Púnáčči alladu oru velláttin kadei (Púnáčči aneb příběh jedné bílé kozy, 2016) jsem našel také publikaci Jengal aijá (Náš otec, 2016). Jsou to knihy, ve kterých ještě rezonuje kauza Mádorubágan?

PM: Ano, přestože se snažím celou záležitost z mysli vytěsnit, určitě se bude ještě dlouhou dobu projevovat v tom, co dělám a hlavně co píši. Nejvíce je to patrno samozřejmě ve sbírce básní, která po vynucené odmlce vyšla jako první. [3]

PH: Jaký máte názor na problematiku kast a napětí mezi vyššími a nižšími kastami?

PM: Beru to tak, že nízké kasty opustily jim dříve vyhrazený prostor a vstoupily do prostoru veřejného. To nutně vyvolává reakce a změny ve struktuře společnosti. Nicméně to nahlížím jako nevyhnutelnou, avšak pouze dočasnou fázi celého procesu.

PH: Jaký je vztah mezi povídkou Tiruččengódu (jejíž překlad najdeme také v tomto čísle) a románem Mádorubágan ?

PM: Povídku Tiruččengódu jsem napsal jako první a stala se výchozím bodem pro román. Zachycuje však jen některé jeho aspekty.

PH: Na čem teď pracujete?

PM: Řekněme, že zatím jen přemýšlím…

Poznámky:

1. Román popisuje snahu bezdětného páru o početí potomka. Po mnoha neúspěšných pokusech zahrnujících lékařskou pomoc či obětování nejrůznějším božstvům se žena rozhodne podstoupit rituál oplodnění „neznámým“ mužem, který však zpravidla bývá nízkokastovního původu. Tento rituál se údajně odehrává jednou za rok u příležitosti slavnosti boha Arthanáríšvary (božstvo androgynní povahy). Perumál Murugan byl nařčen, že si tento rituál vymyslel a že zostudil nejen celou kastu gaundarů, ale také všechny páry, které mají problém s početím. Otázkou zůstává, proč celou kauzu odstartoval až anglický překlad a ne tamilský originál vydaný už v roce 2010. (Pozn. autora). [Zpět]
2. Klasickým obdobím rozumíme období takzvaného „sangamu“ (zhruba první tři století našeho letopočtu), ve kterém vznikly velmi osobité literární památky. Ty jsou dnes zdrojem velké hrdosti Tamilů. (Pozn. autora). [Zpět]
3. Zmiňovaná sbírka nese název Kóleijin pádalgal (Písně zbabělce, 2016) a vyjadřuje především Perumálovy vnitřní pocity z celé aféry. Všechny básně této sbírky Perumál napsal právě během této odmlky. (Pozn. autora) [Zpět]






© 2005 občanské sdružení Splav!