Plav
archiv




Úvodník

Milé čtenářky, milí čtenáři,
v tomto čísle Plavu bychom rádi představili autory a autorky, kteří zpravidla nepocházejí ze zemí, v nichž tvoří, a píšou jazykem, jenž není jejich mateřština. Z definice by takové knihy měly patřit do žánru migrační literatury. Ale je vhodné a funkční pořádat literaturu podle životopisu spisovatelů? A lze najít uvnitř takto definovaného žánru ještě další společné rysy?
Jak se to děje a jaký vliv to má na samotný jazyk, o tom mluví v rozhovoru Immacolata Amodeo, italsko-německá profesorka literatury, zabývající se celý život mezikulturními vztahy a jejich projevy v literatuře. Povídaly jsme si právě o proměnách vnímání pojmu migrační literatura a o tom, jestli je takové označení vůbec funkční a vhodné.
Texty otištěné v tomto čísle Plavu nezřídka reflektují kulturu zemí, v níž se jejich autorky a autoři rozhodli žít, problematizují místní zvyky, zkoumají hranice adoptovaného jazyka a nastavují zrcadlo společnosti, o níž píší, strhávají její masky a zároveň tak demaskují i svůj původní domov. Perspektivu migranta, který se v nové zemi stane úspěšným podnikatelem, nabízí francouzský autor syrského původu Mohed Altrad. Jeho román lze číst také jako dialog mezi islámem a křesťanstvím. Marica BodrožićováYoko Tawada žijí v Německu a píší o mladých dívkách adaptujících se na kulturu nové země. První přitom reflektuje jugoslávskou válku, druhá se zamýšlí nad tím, co všechno musí člověk překonat, když radikálně změní kulturní kontext.
Ať už je tedy vaše mateřština jakákoli, přeji inspirativní a obohacující čtení!

Eva Marková






© 2005 občanské sdružení Splav!