Plav
archiv




Nejenom literární velikán

Rozhovory s Étiennem Gallem a Victorem Oguguou Anoliefem

Francouzský profesor literatury a nigerijský nakladatel odpovídají na otázky týkající se oblíbenosti africké literatury v Africe samé, přesněji v Nigérii. První dotazovaný se mimo jiné rozhovoří o výjimečnosti spisovatele Woleho Soyinky – úryvek z jeho divadelní hry Tanec lesů nalistujete o pár stránek dále. Od druhého zpovídaného se pak dozvíme něco o materiální dostupnosti knih v Nigérii a o literárních aktivitách pořádaných v jejím hlavním městě Abuje.
 

Rozhovor s Étiennem Gallem
Z francouzštiny přeložil Vojtěch Šarše

Vojtěch Šarše: Pane Galle, prožil jste více než dvacet let v Nigeru a několikrát jste navštívil i sousední Nigérii. Řekl byste, že má druhá zmíněná země nějaké své specifikum?

Étienne Galle: Ano, každá africká země má samozřejmě své specifikum, spíše specifika. První rozdíl mezi Nigerem a Nigérií je přírodního charakteru. Dvě třetiny rozlohy Nigeru tvoří saharská poušť, naproti tomu v Nigérii země přechází postupně od severu k jihu od keřovité savany přes savanu pokrytou stromy až k lesům.
Další rozdíly jsou sociálně-kulturního rázu. V Nigeru existuje na půltucet jazyků: djerma, hauština, tamašek, gurmanština, kanurijština, fulbština. V Nigérii jich můžeme nalézt až čtyři stovky, ale nejpoužívanějšími jsou igboština na jihovýchodě, jorubština na jihozápadě – mateřský jazyk Woleho Soyinky – a hauština na severu – severní hranice země jsou vytvořeny uměle na základě dohody mezi britskými a francouzskými kolonizátory, a proto jsou Hausové z Nigérie kulturně velmi blízcí Hausům z Nigeru.
Niger má dnes okolo 20 milionů obyvatel – v roce 1960 jich měl pouhé 3 miliony – a předpovídá se, že do roku 2050 se díky demografické explozi zvedne počet jeho obyvatel až na 70 milionů, což by mohlo představovat problém v budoucnosti ohrožené klimatickým oteplováním. Demografickou explozi prožila také Nigérie, ta má ale v současnosti téměř 200 milionů obyvatel.
Niger má minimum neobnovitelných zdrojů, disponuje pouze malými zásobami uranu a ropy. V Nigérii se naopak nacházejí obrovská naleziště ropy, která je základem její ekonomiky. Také tam nalezneme hodně úrodné půdy, které je v Nigeru nedostatek.
Je nutné si uvědomit, že každá africká země se velmi liší od kterékoli jiné země afrického kontinentu svou kulturou, náboženstvím, ekonomikou, ale i politickým režimem. Zatímco v Nigérii je 95 % obyvatelstva muslimského vyznání, v Nigeru žijí nejenom muslimové, ale také protestanti, katolíci a vyznavači animistických náboženství.
Můžeme říct, že vedle Nigeru je Nigérie obrem. Jedině Pobřeží slonoviny se může v oblasti západní Afriky její ekonomice vyrovnat.

VŠ: Vyučoval jste literaturu na niameyské univerzitě Abdoua Moumouniho. Jaké tam byly podmínky? Zajímají se tamní studenti o africkou literaturu?

ÉG: Podmínky jsou různé. Negramotnost je v Nigeru stále dost vysoká, zatímco v Nigérii nebo například v Kamerunu je téměř vymýcena. V Nigeru je jazykem výuky na základních, středních i vysokých školách francouzština, v Nigérii je to angličtina. Také se tam ale na některých univerzitách v severní části země, například v Sokotu, Kaduně, Kanu nebo Katsině, vyučuje v hauštině. Nevím, jestli jsou igboština či jorubština užívány v univerzitních programech na jihu země.
Nigerští studenti, s nimiž jsem se setkal, se zajímali více o frankofonní a anglofonní africkou literaturu než o britskou či americkou literární tvorbu, která však figuruje v osnovách. V literatuře, která se vyučuje na středních a vysokých školách v Africe, je velká část látky věnována právě britské a americké literatuře. Magisterské práce, které jsem v Niamey na ústavu anglických studií vedl, se i přesto zaměřovaly výhradně na africkou literaturu. Zároveň je nutné podotknout, že Angličané a Američané se o anglofonní literaturu pocházející z afrického kontinentu zajímají jen velice povrchně. Je to asi součástí jisté západní arogance vůči africkému světu. Nemůžeme tedy mluvit o vlivu africké anglofonní literatury na britskou. Na druhou stranu britská literatura ovlivňuje literatury Nigérie, Ghany či Tanzanie, spíše však z lingvistického hlediska.

VŠ: Jste specialistou na dílo Woleho Soyinky. Proč jste si vybral právě tohoto autora?

ÉG: Setkal jsem se s jeho dílem, když jsem byl na vysoké škole v Africe. Jeho knihy mě hned od začátku fascinovaly, především jeho hry, ale také romány, básně a autobiografické texty, které jsou silně politicky angažované. Věnoval jsem jeho dílu svou magisterskou i disertační práci. Přeložil jsem také velkou část jeho díla do francouzštiny. Nobelova cena za literaturu z roku 1986 mu přinesla široké čtenářské publikum ve Francii, ale v posledních letech upadl znovu v zapomnění: pro své poslední překlady jsem již nakladatele nenašel.

VŠ: Několikrát jste se s Wolem Soyinkou setkal. Mluvil s vámi o literatuře, o svém díle, o politické angažovanosti či o nacionalismu?

ÉG: Nemluvili jsme moc o literatuře, řešili jsme některé nejasnosti v jeho esoterických básních, ale především jsme mluvili o problémech Afriky. Bavili jsme se jako staří přátelé. S ním jsem poprvé ochutnal palmové víno, bylo to na univerzitě v Ifé.
Jeho osobnost jsem ale objevil a pochopil především skrze četbu jeho textů a také prostřednictvím velkého množství kritických studií a rozhovorů týkajících se nejen jeho díla, ale i jeho angažovanosti v politickém životě Nigérie.

VŠ: Reprezentuje Soyinka nigerijskou literaturu a je stále chápán jako její otec? Píše a publikuje i v jorubštině, nebo pouze v angličtině?

ÉG: Soyinka je bezpochyby velikán nigerijské literatury, ale stejně významní jsou například i Chinua Achebe a J. P. Clark, o kterých se dnes už moc nemluví. Ovlivnil mnoho autorů, ale jistě existuje řada moderních nigerijských spisovatelů, kteří odmítají vliv těchto autorů zakladatelů. Neznám je však natolik, abych o nich mohl mluvit. Soyinka si nicméně nepřál být otcem nigerijské literatury, vždy se stranil všech literárních škol. Někdy se musel dokonce bránit nařčením, že ve svých dílech užívá obrazy vycházející z neafrických kultur a literatur. I přesto je v Nigérii stále neobyčejně populární. Důvodem Soyinkovy oblíbenosti je především jeho trvalý politický boj.
Řekl mi, že napsal několik básní v jorubštině, ale nemyslím si, že je někdy publikoval v knižní podobě. Mimochodem, Soyinka přeložil právě z jorubštiny do angličtiny příběh lovce z jorubského lidu, který vyšel pod názvem A Forest of a Thousand Daemons.
 

Rozhovor s Victorem Oguguou Anoliefem
Z angličtiny přeložila Michaela Teličková

Vojtěch Šarše: Jste vydavatelem v hlavním městě Nigérie, kde řídíte The Victor Company. Jaké máte pro svou práci podmínky? Je ve vašem městě hodně vydavatelství?

Victor Ogugua Anoliefo: V Abuje jsou podmínky ve vydavatelském průmyslu poměrně příznivě nakloněny těm, kdo na to mají odvahu. Přestože v Nigérii momentálně čelíme hospodářskému poklesu, stále více lidí se věnuje psaní a stále více z nich touží vyhnout se spárům predátorských vydavatelství, takže raději procházejí tvrdým odborným procesem, který testuje kvalitu jejich práce. Z tohoto pohledu se tedy skutečně dá tvrdit, že počty vydavatelství v Abuje vzrůstají. Říkat ovšem, že je tam mnoho nakladatelství, by nejspíš bylo ve srovnání se zbytkem země příliš silné tvrzení.

VŠ: Přichází vám hodně rukopisů? Publikujete knihy pouze v angličtině? Zajímají vás i překlady, například z africké literatury psané ve francouzštině?

VOA: Do vydavatelství TVC přichází opravdu hodně rukopisů. Vzhledem k naší historii a dosavadním výsledkům jsme prozatím zůstávali nakloněni dílům v angličtině. V současné době pracujeme na možnosti přeložit několik našich titulů do francouzštiny. Jediná věc hrající v náš neprospěch je úroveň poptávky čtenářů po těchto titulech ve frankofonních zemích. Také máme několik rukopisů ve francouzštině, které by jejich autoři chtěli nechat přeložit do angličtiny.

VŠ: Jste i zakladatelem Abuja Literary Society. Jaké má tato společnost cíle?

VOA: Hlavním cílem ALS je zvýšit čtenářskou gramotnost v Nigérii a důsledně se podílet na tvorbě prostředí, které by umožnilo podporu a šíření umění. V průběhu let si ALS stanovila za úkol vybudovat v Abuje, hlavním městě Nigérie, literární kulturu a podílet se na ní; zároveň usiluje o vytvoření alternativního zábavního průmyslu založeného na literatuře. Naše každotýdenní čtení a další události už přilákaly spoustu místních a hostujících spisovatelů, nadšenců pro literaturu a velké množství výtvarníků a hudebníků. Během osmnácti let naší existence jsme mohli sledovat, jak se svět postupně proměnil v jednu globální vesnici bez jazykových bariér. Tento vývoj poskytl literárním nadšencům přístup k nebývalému množství děl ze všech koutů světa.

VŠ: Koná se v Abuje hodně literárních akcí? Mám na mysli například autorská čtení, konference nebo křty nových knih.

VOA: Abuja se v zásadě stala synonymem pro dějiště literárních akcí. Zrovna nedávno – v listopadu 2016 – se tu poprvé konalo udílení nejvýznamnější nigerijské ceny za literaturu. Vzhledem k velkému množství vysoce kvalitních zařízení v sektoru služeb v Abuje vznikla tendence pořádat většinu konferencí, workshopů, seminářů a prezentací knih právě tady. Město se samo nabízí jako ideální místo pro pořádání těchto akcí bez větších problémů už jen díky své kvalitní síti silnic a spolehlivému systému dopravy.

VŠ: Dovolte mi položit obecnější otázku. Kdo jsou zakladatelé nigerijské literatury? Figurují stále v živé paměti lidí?

VOA: Mezi zakladatele nigerijské literatury, kteří mi okamžitě vytanuli na mysli, patří Chinua Achebe, Christopher Okigbo, Cyprian Ekwensi, Wole Soyinka, Odia Ofeimun, Gabriel Okara, Niyi Osundare a Flora Nwapa. Existuje samozřejmě i celá řada dalších, včetně několika bezejmenných spisovatelů, jakými byli třeba literáti působící na tržišti ve městě Onitsha, kteří podněcovali tvorbu originálních avantgardních děl, a přestože znalost správné anglické gramatiky nepatřila mezi jejich silné stránky, výrazně se svou popularitou zasadili o zvýšení zájmu veřejnosti o literaturu. Ti všichni se stále nacházejí v živé paměti lidí a nezřídka mívají vliv na značné množství současných děl.

VŠ: Dá se tedy říct, že je četba v Nigérii populární? Dostanou se obyčejní lidé ke knihám snadno? Je v Nigérii dostatek knihkupectví či knihoven? Jsou ceny knih rozumné?

VOA: Abych tuto otázku shrnul, v Nigérii neuplyne den, aniž by se konala nějaká literární akce. Co se týče ALS, v průběhu celého roku pořádáme každotýdenní čtecí aktivity mnoha rozličných podob, mezi nimi jsou například Open Mic, Book Jam, Slam Poetry a spousta dalších specializovaných veřejných čtení knih a autogramiád. Pokud vezmete v potaz i další organizace, které stejně často pořádají vlastní akce ve stejném městě, k tomu připočtete další města s podobnou a rostoucí kulturou, získáte lepší představu o tom, jak populární četba v Nigérii vlastně je.
Povědomí, které ALS a podobné organizace o literatuře vytváří, navíc podnítilo nadšení různých institucí zapojit se do podpory literatury. Na základě koncepce sociální odpovědnosti podniků tak prosazují darování knih do škol a literárních sdružení, což pomáhá zvýšit dostupnost knih pro čtenářskou veřejnost a obyčejné Nigerijce a Nigerijky.
Samozřejmě, že by se na základě protichůdných ekonomických nároků dalo říct, že nákup knih pro požitek ze čtení je stále ještě přepych. Bez ohledu na to, že jsou regionálně produkované knihy tak cenově dostupné, jak jen mohou být, a přestože jsou dováženy knihy z druhé ruky, jsou ceny knih pro většinu lidí daleko za hranicí toho, co mohou v každodenním životě utratit. Celkově ovšem lze říct, že se ceny postupně stávají příznivějšími.






© 2005 občanské sdružení Splav!