Úvodník

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
Bretaň je nejzápadnější výspa evropského kontinentu, poloostrov mezi Británií a Francií, země na hranici. O svou identitu musela odnepaměti bojovat a ani dnes není její postavení jisté. Je hlavním rysem její kultury bretonština? Bretonští spisovatelé píší mnohdy francouzsky. Co tedy charakterizuje bretonskou kulturu? Odpověď naznačuje Ernest Renan, Émile Souvestre či Zdeněk Hrbata. Úvahy Georgese Perrose v překladu Václava Jamka zase svědčí o tom, že umělci francouzského původu v Bretani dodnes nacházejí inspiraci.
Bretaň je drsná země, i proto patří mezi ústřední bretonské literární motivy smrt. Bretonci dokonce věří, že mohou postavu smrtky potkat. My se s ní setkáme například v lyrickém dramatu Saint-Pol-Rouxe Paní s kosou, jež pro Plav přeložil Jiří Pelán.
Bretaň je nejen krajina souše, ale také krajina moře. To dokládá i ukázka z díla Françoise-Reného de Chateaubrianda v překladu Aleše Pohorského. Bretaň je starobylá země, její dávnověk ožívá ve verších vikomta Théodora de La Villemarqué.
Ve zpracování tématu bretonské literatury předběhl Plav zřejmě jen jediný český časopis, a to Světová literatura v roce 1985. Tehdejší výbor z bretonské literatury připravil Zdeněk Hrbata, jenž se velkou měrou podílel i na přípravě čísla aktuálního. Chtěli bychom mu tímto poděkovat za jeho obětavou pomoc. Velký dík naší redakce patří také Francouzskému institutu v Praze, který bretonské číslo mnohostranně podpořil.
V tomto čísle není, na rozdíl od ostatních letošních čísel, zastoupen text odměněný Cenou Evropské unie za literaturu. Oceněný text Tomáše Zmeškala bychom totiž museli vydat v původním, českém znění, což se pro časopis zabývající se překladovou literaturou nehodí. Úryvek z prózy Milostný dopis klínovým písmem proto naleznete na internetové stránce www.svetovka.cz.
V příštím čísle se podíváme na moldavskou literaturu a ukážeme, že tato nenápadnější sestra literatury rumunské je opomíjena zcela neprávem.

Vít Pokorný